Kasowy - PZKO Mosty

KASOWY – Dům PZKO

Současný stav:

Dům vybudovala v meziválečném období místní polská komunita za účasti banky Raiffeisen a vedle místností určených pro kulturní činnost v něm byla také pobočka této banky (polsky: kasa oszczędnościowo-pożyczkowa). Do konce 20. století se dochoval prakticky v nezměněné podobě, s výjimkou adaptace sklepních prostor pro gastronomické účely a sanitárního zařízení v osmdesátých letech. Ta souvisela s menším rozšířením ve směru ulice a dvora. V posledních letech došlo ke změně vzhledu hlavních místností, které použitím dřeva, kamene a tradičních řezbářských ornamentů získaly tradiční regionální charakter. Interiér tak má jedinečnou podobu a atmosféru. Proběhla také modernizace kuchyně, sanitárních zařízení, kulturního sálu a výměna oken.

Architektonická forma:

Budova by měla získat vzhled typický pro horalskou architekturu Slezských Beskyd. V jejím nejbližším okolí stojí zrekonstruovaná dřevěnice, která je ukázkou místní lidové architektury. Cílem přestavby je sladit vzhled Domu PZKO s jeho okolím a tím vytvořit malebné centrum obce s horalským charakterem. Přispěje k tomu použití polovalbové střechy, krytiny imitující dřevěný šindel a významný počet dřevěných detailů. V kombinaci se siluetou sousedního kostela tak vznikne soubor budov, který vhodně zapadá do krajiny, jejíž pozadí tvoří beskydský masiv.

Provozní údaje:

V současnosti má dům k dispozici velký sál s pódiem a odpovídajícím technickým a gastronomickým zázemím. V roce 2016 bylo realizováno dokončení modernizace kavárny v suterénu budovy.

Z důvodu nedostatku místností pro účastníky kurzů, workshopů a seminářů je navrženo vybudování pokojů pro hosty včetně nezbytného zázemí v podkroví nové střechy.

Nástavbou nad stávajícím barem vznikly dodatečné prostory za pódiem - šatny a sanitární zařízení. Prodloužením budovy ve směru k obecnímu úřadu vzniknou prostory výstavní síně, administrativní místnosti a cateringové zázemí.

MOSTY – STRUČNÝ NÁSTIN HISTORIE

Obec vznikla na přelomu 16. a 17. století a leží v Beskydech po obou stranách Jablunkovského průsmyku (550 m n. m.), který tvoří rozvodí. „Severní vody“ tečou do Baltského moře a „jižní vody“ do Černého moře.

Zásadní význam pro vznik Mostů měly dvě skutečnosti. Tou první je už zmíněný Jablunkovský průsmyk, který představuje nejnižší kotlinu západního oblouku Karpat. Cesta, která tudy procházela, umožňuje nejkratší a nejsnazší spojení mezi obchodními centry v severní a jižní Evropě. Druhým naopak bylo rozsáhlé kácení lesa, které probíhalo při stavbě původních tzv. starých šancí, budování dřevěných palisád, baráků pro posádku a těžbě dřeva na palivo. Na holinách po vytěženém dřevu se zakládaly zemědělské usedlosti, tzv. dvory. Na menších mýtinách vznikaly louky a pole (Studeničné, Mušorka a další).

Název obce souvisí s používáním mostin, to znamená se zpevňováním rozbahněné cesty dřevěnými kládami nebo trámy. Tato cesta byla známá už ve starověku jako „jantarová stezka“, po které římští kupci přiváželi jantar z pobřeží Baltského moře. V středověku se nazývala „měděná“, protože se tudy ze slovenských dolů do Vratislavi a dále na západ dopravovala měď. Ještě později tuto silnici používali slezští obchodníci a říkali ji „furmaněc“. Zbytky této stezky tvoří cesta přes Ošetnici ve směru Vitališova (malý kopec, ze kterého lidé vyhlíželi návrat kupců).

Hlavním podnětem ke stavbě obranných šancí byla bitva u Moháče v roce 1526. Právě zde padl český a uherský král Ludvík Jagelonský a Těšínské Slezsko na základě dynastických dohod připadlo Habsburkům. Byl to také počátek tureckého vpádu do střední Evropy. První zmínka o tzv. starých šancích pochází z roku 1578. Zbytky tohoto opevnění leží dnes na území obce Svrčinovec na Slovensku.

Nové šance vznikly v roce 1621 pravděpodobně na místě dnes dochovaného opevnění. Žoldnéři, kteří tvořili první posádku, začali zacházet s místními obyvateli tak krutě, že byli odvoláni ještě téhož roku, kdy přišli na šance. Nahradili je horalé z okolních vesnic, tzv. vybranci. Většinu z nich tvořili obyvatelé Mostů, kteří měli za svou službu dostávat plat, ale zpravidla zůstalo jen u slibů. To jen potvrzuje obecně známý fakt, že peněz není nikdy dostatek. V 40. letech 17. století vznikly také menší šance na Hrčavě a v Koniakově a byly později s mosteckými šancemi spojeny linií dodatečných obranných bodů, tzv. redut. Důležitá přestavba šancí proběhla v roce 1663, kdy významně vzrostlo nebezpečí tureckého nájezdu. Význam obranných šancí po bitvě u Vídně v roce 1683, kde byla turecká vojska rozprášena, upadl. Poslední důležitá přestavba šancí probíhala v letech 1724–1729. Právě tehdy získaly tvar, který je patrný dodnes. Důležitou roli sehrály také v období rakousko-pruských válek (1740–1763). V této době padly několikrát do rukou pruských vojsk, která Rakušany převyšovala technikou a disciplínou. Prusové však nikdy neobsadili šance na delší dobu, protože se nacházely mimo oblast hlavních bojů. Poslední malá posádka složená z 12 mužů zde působila ještě do revolučního roku 1848. Od té doby šance chátrají a v tiché důstojnosti mlčí o dávno minulých dobách.

A zde je několik důležitých letopočtů z historie Mostů:

1621 – zmínka o prvním fojtovi, kterým byl Jan Dubowski a který současně plnil funkci valašského hejtmana

1647 – Adam Kohut založil první salaš, v níž se staral o 165 ovcí

1736–1799 – stavba tzv. císařské cesty

1767 – prví obecní pečeť (s radlicí ve znaku)

1785 – stavba katolického kostela

1786 – první škola

1836 – mostecká rebelie – horalé zbourali hraniční valy, které jim bránili v přístupu do lesů

1867–1871 výstavba košicko-bohumínské dráhy

1914–1917 výstavba druhého tunelu

1936 – výstavba Polského domu (v současnosti Dům PZKO)

1939 – 26. srpna začala v Mostech 2. světová válka.